Zamyšlení

Mili pratele a modlitebnici!

V tomto druhem cervencovem e-mailu - priznavam trochu netradicnim - bych se s vami rada podelila o povzbuzeni,

ktereho se mi dostalo ctenim knihy "Zivoty darovane, nikoliv ukradene - baptisticti mucednici 21. stoleti (anglicky: "Lives Given, Not Taken: 21st Century Southern Baptist Martyrs," by Erich Bridges and Jerry Rankin). Nemyslim si, ze by tato kniha byla prelozena do cestiny (pokud ano, prectete si ji sami celou).

V teto knize jsou pribehy misionaru - lekaru, kteri byli zastreleni v Jemenu v nemocnici Jibla (cti Dzibla); a take pribehy jinych misionaru, kteri zahynuli pri jinych teroristickych utocich v Afghanistanu a na Filipinach. Jejich pribehy me velmi zaujali, uz take tim, ze vsichni tito lide byli uplne obycejni a pracovali v uplne zapadlych castech zemekoule...Kdyby tito lide neprisli nasilne o zivot, nikdy bychom o nich a jejich praci pro Pana Jezise asi neslyseli...Asi bychom ani nevedeli, ze existuje Jibla (malicke mestecko v Jemenu) a nebo dokonce, ze je tam nejaka nemocnice a v ni pracuji misionari...

To, co me oslovilo nejvice bylo vsak moto cele te knihy, a to: "Jejich zivoty nebyly nikym ukradeny, protoze oni jiz davno sve zivoty darovali - a to Kristu a sluzbe pro Jeho kralovstvi. Darovali sve zivoty Bohu ve chvili, kdy se ve svem vlastnim zivote setkali s Kristem a stali se Jeho ucedniky...a skrze Neho pak darovali svuj zivot i lidem, ke kterym je poslal ON sam.

V prvni kapitole knihy je napsano, jak mnozi krestane nechteli, aby tito lide sli tam, kde byli, kvuli tomu, ze je to "nebezpecne".

Par uryvku z knihy pro vase povzbuzeni:

"To, abychom zasahli vsechny lidi pro Krista, se neobejde bez prolite krve mucedniku. Tohle neni nase strategie (strategie misijni organizace), a nikdy to neni neco, k cemu umyslne smerujeme. Jednou z nasich nejvetsich priorit je, abychom zajistili bezpeci nasim misionarum a jejich rodinam. Na druhe strane, Pan Jezis poslal sve ucedniky jako ovce mezi vlky, to jest nekam, kde je to pro ovce velmi nebezpecne. Pan Jezis nas poslal do nepratelskeho tabora, abychom sdileli evangelium, evangelium, jehoz cenu ON sam demonstroval svou vlastni smrti na krizi. Proto si my krestane a nasledovnici Pana Jezise nesmime myslet, ze povolani nest svuj kriz a umrit sam sobe, bylo povolanim jen pro cirkev prvniho stoleti. Kriz a smrt (umrit sam sobe) je a bude cenou pro ziskani tohoto sveta pro Krista..."

"Odpovedi na to, proc po celem svete umira tolik lidi a proc jsou misionari vrazdeni, neni v tom, ze neposkytujeme dostatek bezpecnosti, ci v tom, ze se zde setkavaji a stretavaji ruzne svetonazory a kultrury - ale v tom, ze lide neznaji Boha a hresi (jsou hrisniky)."

V dobe valek je casto misionarum narizeno, aby se vratili z duvodu bezpecnosti domu. Vetsina misionaru to odmita... Proc? Protoze nemaji strach o sebe, ale o "jejich lidi" a jejich potreby. Argumentem misionaru je: "Nemuzeme preci opustit lidi ted, kdy mame nejvetsi prilezitost ke svedectvi".

Vyzva, abychom privezli misionare zpet ze zemi, kde jim hrozi nebezpeci, neni nic jineho nez egocentrismus , ktery diktuje, ze pohodli a bezpeci jsou nejvetsimi hodnotami a prioritami. Relativismus dnesniho post-moderniho mysleni odmita, ze je nejaka pravda hodna toho, aby se pro ni zilo a nebo aby se za ni umiralo. Oboji je naprosto v protikladu Kristova povolani k ucednictvi!

V 80-tych letech minuleho stoleti byl Lebanon uvrzen muslimskymi radikaly v chaos, ktery vyustil do obcanske valky. Mnozi Americane byli uneseni a vlada USA vydala prikaz, ze vsichni Americane musi opustit zemi. Tem, kteri by neuposlechli, tem mel byt zrusen cestovni pas a ocitli by se tak mimo zakon. Misionari byli, proti sve vuli, evakuovani na Kypr. Rok pote, jedna z techto misionarek mluvila na misijni konferenci v Americe a podekovala lidem za jejich modlitby. Rekla: "Diky vasim modlitbam jsem dnes zde." Nasledoval bourlivy potlesk ucastniku konference. Sestra Frances vsak neskoncila a pokracovala: "Ale vy mi vubec nerozumite! Jsem zde proto, ze jste se modlili spatnou modlitbu. Vy jste se modlili, abychom byli v bezpeci a mohli se dostat ven z Lebanonu. My misionari jsme se modlili, aby nam bylo povoleno v Lebanonu zustat a nadale slouzit jejimu lidu. Tito lide, ke kterym nas Pan Buh poslal, nemohli odejit, zustali tam a trpeli sami. Ale asi proto, ze vas bylo k modlitbe vice, nez nas, Pan Buh vyslysel vasi modlitbu..."

Nemyslim si, ze je to "teologicky spravne", ze by Pan Buh vyslysel onu modlitbu proto, ze se modlilo vice lidi...spis Frances chtela poukazat na nase modlitebni priority. Samozrejme, ze se mame modlit za bezpecnost misionaru po celem svete, ale nasi vetsi modlitebni prioritou by melo byt, aby lide slyseli evangelium Pana Jezise a Pan Buh byl oslaven, at skrze nas zivot ci skrze nasi smrt. Neochota k snaseni utrpeni, ci risku zivota, poukazuje na podminecne vydani se Kristu (ne uplne vydani se), coz definitivne zabranuje Bohu aby si nas plne pouzil ke sve slave. Nase americka ci evropska kultura, ktera nam rika, ze mame PRAVO na osobni bezpecnost a zdravi, je v rozporu s plnym vydanim se Panu Jezisi Kristu, ktere muze znamenat i nasi smrt...Apostol Pavel vzdy poukazoval na to, ze povolani ke sluzbe Panu Jezisi neni povolani k pohodlnemu zivotu, bezpeci, pozitkarstvi, tak jak by nase kultura chtela, abychom tomu verili...

Je pravdou, ze bychom meli truchlit nad tim, kdyz jsou misionari zabijeni, realitou vsak zustava to, ze tisice krestanu po celem svete umira pro Krista kazdorocne. Tito krestane nemaji americky cestovni pas, ktery by jim pomohl uniknout vyhruzkam a nebezpeci, v nichz ziji kazdy den. Krestane, ucednici Krista, jsou masakrovani ve vesnicich v Indonesii, uveznovani v Cine a ve Vietnamu, a bezpocet jiz zmizi ze sveta v muslimskych zemich. Nemela by byt nase vira takovou virou, za kterou bychom se nebali a nestydeli i zemrit? Stejnou virou, jakou maji tisice krestanu po celem svete, kteri ziji svuj kazdodenni zivot s tim, ze tento den muze byt jejich posledni?

My krestane velmi casto a rychle zapominame na to, ze obet zivota je jednim z nejmocnejsich nastroju, ktery si nekdy Pan Buh pouziva, aby se Jeho kralovstvi sirilo az na sam konec sveta. Proc tak rychle roste cirkev v Cine? Protoze jeji clenove znaji cenu ucednictvi! Pred tim, nez jsou nove obraceni lide krteni, se jich ptaji :"Jsi ochoten (ochotna) verne nasledovat Krista i tehdy, kdyz te autority vyrvou z tveho domova, konfiskuji vsechny tve majetky a veci, budou zastrasovat tvoji rodinu a strci te do vezeni?" Cinsti krestane jsou vyucovani, co maji rici, az budou stat smrti tvari v tvar:"Muj zivot mi vzit nemuzete, protoze vam ho davam dobrovolne, jako svedectvi moji viry v Jezise Krista, ktery me miluje a dal svuj zivot za me." Jaky uzasny postoj, ze ktereho vyvera naprosta laska a odevzdani se Kristu! Krestan, ktery vi, ze nasledovat Krista muze znamenat i smrt, a presto je ochoten Krista nasledovat , se nemusi smrti bat.

Josephu Tsonu, vedoucimu baptisticke cirkve v Rumunsku v 70. letech 20. stoleti, bylo vyhrozovano smrti, pokud neprestane kazat evangelium. Policista mu rekl:"Nevis snad, ze mam moc te pripravit o zivot?" Nacez mu bratr Tson odpovedel:"Ja mam vetsi moc nez vy, protoze ja mam moc polozit muj zivot za to, cemu verim a to mi vy nemuzete vzit!" Usmal se a pokracoval:"Pokud me zabijete, poslete me do slavy; toho se nebojim, naopak, to je neco, co je mym nejvyssim cilem a na co se tesim. Cim vice budu trpet zde, tim vetsi slava bude tam." Tento bratr objevil tajemstvi toho, co rekl apostol Pavel: "Zivot to je pro mne Kristus a smrt je pro mne zisk (Filipskym 1:21)"

Dietrich Bonhoffer, predtim nez zemrel v koncentracnim tabore, vyslovil sve porozumeni tomu, co znamena Kristovo povolani: "Povolani k ucednictvi je povolani ke smrti."

Svedectvi misionaru v teto knize jsou svedectvimi lidi, kteri odpovedeli na toto povolani. Oni sami neocekavali, ze jejich zivoty skonci predcasne, tak jak bychom to videli my, z nasi perspektivy. Oni jeste meli plany a cile, kterych chteli dosahnout ve svem zivote. Meli sny a vize o tom, jak zasahnout ty lidi, ktere tak milovali a ke kterym je Pan Buh poslal. Vsichni vsak mohli, s apostolem Pavlem, rici: "Dobry boj jsem bojoval, beh jsem dokoncil, viru zachoval. Nyni je pro mne pripraven vavrin spravedlnosti, ktery mi da v onen den Pan, ten spravedlivy soudce. A nejen mne, nybrz vsem, kdo s laskou vyhlizeji jeho prichod." 2Tim 4:7-8.

Jejich zivoty jim nebyly ukradeny, protoze oni je uz davno darovali!

Trvat na tom, ze by se misionari meli drzet stranou nebezpecnych zemi, by znamenalo znevazit ztracenost sveta bez Krista, snizit zodpovednost poslusnosti Bozimu slovu a povolani a podlehnout pokroucenemu systemu hodnot, ktery rika, ze neci osobni bezpecnost a pohodli, je vyssi prioritou nez kazani evangelia.

Ti, kteri jdou do nebezpecnych mist, tam nejdou s odporem, ci z donuceni a proti sve vuli. Neni to misijni organizace, ktera jim zada tuto praci a oni ji musi vyplnit. Ne, jsou to prave oni, jejichz srdce jsou plna Jezise Krista, kteri se rozhodli jit za nim, i kdyby je to melo stat vsechno. Je to prave jejich ochota odpovedet na potrebu druhych, ktera prekonava jejich vlastni ambice a touhy. Stejne tak jako prorok Isaiah necekal na to, az ho Pan Buh poklepe na rameno a rekne mu :"Ty jsi to!". Isaiah videl Bozi srdce a potrebu neco udelat a proto se sam, dobrovolne nabidl a rekl:"Posli me."

_______________________________

Tak tolik z knihy...a to jsou jen letme radky, ktere me nejvice oslovily z prvnich 23 stranek uvodu Jerryho Rankinse, autora knihy a vedouciho teto misie. Dalsich asi 220 stranek je ze zivota (uplne obycejneho a presto neobycejneho) onech misionaru - mucedniku. Je to cteni, pri kterem se vas Duch Svaty bude mocne dotykat, a kdy mozna na konci knihy hodne zmenite svuj vlastni zivot....jako i ja. A v mem zivote je jeste mnoho, co menit...

Ja vim, ze vyse napsane radky jsou velmi radikalni a nekompromisni, ale takova je vira, ke ktere jsme povolani - nasledovat Pana Jezise a plne se Mu vydat.

Pokud vas tento dopisek oslovil a vite o druhych krestanech, ktere muze povzbudit, muzete ho vytisknout a dat jim ho, nebo ho pouzit v tisku, kdekoliv. jen prosim, neuvadejte me jmeno a zadne udaje o tom, kdo jsem, co delam a kde jsem :-). Proste ho nechte bez autora a nebo tam jen dejte nejakou zkratku...Moc diky!

Preji vam, aby se vas skrze tyto radky Duch Svaty dotykal tak, jako se dotykal me...a touzim po tom, aby nase vira byla opravdova a abychom se pro ni nestydeli zit a ani zemrit, kdyby i to bylo potreba.

At vam Pan Buh zehna.

S laskou M.