Zažili jsme Boží zázrak!!!

Rádi bychom se s vámi podělili o zkušenost s působením Boží moci a milosti v našem životě. Kéž to povzbudí nejen ty, kteří konečně ztratili všechnu naději vkládanou do lidí a zůstal už jen Bůh!

Žili jsme si, řekl bych, docela poklidný a požehnaný život. Bůh nám dal syna, byt, práci co nás baví, jsme zdraví, co víc si přát .Ještě tak dcerku pro syna, aby měl někoho k sobě a nevyrůstal sám. Modlili jsme se za další miminko. Já byl konkrétnější. Bůh věděl o mé touze, že bych si přál holčičku. Netrvalo dlouho a žena otěhotněla. Huráááááá. Chválili jsme Pána a děkovali mu, jak je dobrý. Žena musela kvůli věku 37 let na vyšetření plodové vody na genetiku.
Tam nás čekal snad největší šok v našem životě. Lékař nám sdělil, že u plodu došlo k závažné vývojové vadě v mozku a je třeba těhotenství ukončit, že na příští týden domluví v nemocnici umělé přerušení těhotenství. V duchu jsem si říkal: Pane co se děje, proč? Muselo přijít naše vyznání víry, že s potratem nesouhlasíme. Zdálo se mi, že tím stvrzujeme ortel nad tím, že na sebe bereme břemeno, které nikdy nemůžeme unést. Naše miminko zemře? Budeme vychovávat dítě, které nikdy nepochopí, že jsme jeho rodiče, které bude jen jíst, pít a růst? Řekli nám, že jestli se miminko náhodou narodí, tak že se takové děti dožívají pěti let. Říkal jsem si: když už člověk konečně přijme takový úděl a děťátko miluje, za pár let se s ním bude muset rozloučit. Dle lékařů pravděpodobnost na donošení plodu byla minimální. Mluvili i o riziku úmrtí matky z důvodu sepse (otravy) těla zemřelým plodem v těle matky. Bylo nám hrozně. Naše srdce byla plná bolesti. Zde je zpráva, kterou nám dali v polovině těhotenství.
Závěr:
U plodu nalezena závažná VVV CNS: hydrocefalus (mozková tkán téměř úplně chybí)
Ageneze (nevývin) corpus callosum. Stav potvrzen při vyšetření na gynekologicko- porodnické klinice ve FN Motol. Na UZ (ultrazvuku) i při vyš. Magnetickou rezonancí.
(prokázáno i krvácení do mozku).
Jedná se o velmi závažnou vrozenou vadu s velmi závažnou až infaustní prognózou.
Jde o genetickou indikaci k ukončení těhotenství. Pacientka ukončení těhotenství po opakovaném vysvětlení z křesťanských důvodů odmítá. Poučena o rizicích pro matku.

Hledal jsem odpověď, proč to Bůh dopustil. Což jsem své hříchy nevyznal a nečinil pokání? Je Tvá vůle Bože, abychom vychovávali postižené dítě? Vezmeš si ho k sobě? Dával jsem Bohu ultimátum. Jestli si to miminko do měsíce nevezmeš, půjdeme na potrat, neboť moje žena je v ohrožení života a žena se má zachraňovat jako první. Byl jsem s tím u našeho pastora a domluvili jsme se, že v tomto případě, kdy je matka ohrožená na životě je potrat pro záchranu matky možný. Mluvil jsem i s jinými staršími. Všichni se shodli v tom, že je potřeba hledat moudrost u Boha jak dál.1.list Jakubův 1:5-6.
Náš pastor vyhlásil modlitební a postní boj za což mu z celého srdce děkuji. Tolik slz, postů a modliteb v mém životě ještě nikdy nebylo. Upřímně chci vyznat, že jsme se ze začátku modlili, aby si Pán miminko vzal. Neměli jsme tak velkou víru, abychom si mohli myslet, že Bůh miminko uzdraví. S ženou jsme se hodně sblížili. Měli jsme spolu pěkný vztah, ale skrze tuto zkušenost jsme k sobě úplně srostli. Byli jsme jedním člověkem. Společné modlitby byly na denním pořádku. Do té doby jsme si hráli na svém duchovním písečku každý sám. Málokdy byly naše modlitby společné. U oběda to byly takové rychlovky, aby jídlo nevystydlo, ale ty vroucí, teplé modlitby, které miluje Bůh, ty byly jen zřídka kdy společné. Přijali jsme hodně slov povzbuzení a myslím i zaslíbení. Bůh mluvil i v obrazech, kterým jsem nechtěl věřit. Viděl jsem obrázky na stavebnici chlapce a děvčátka, jak pózují s hlavami u sebe. Pak jsem slyšel: Tak to Bude! Vždy mi začaly téct slzy po tváři a říkal jsem si: kéž by Pane. Jednoho večera kdy jsme se společně modlili nastal u mě veliký zlom. Po našich naléhavých prosbách jsem slyšel Pána jak říká: Nezabíjejte to dítě! Já sám, já sám vstoupím do vývoje vašeho dítěte.
Od té doby přišel do mého srdce velký pokoj a jistota, že na potrat nemáme chodit ani v případě, kdy je moje žena v ohrožení života. K Hance (mojí ženě) Pán také promlouval. V době, kdy jela do Prahy na potvrzení nebo vyvrácení diagnóz slyšela: Neboj se, neboj se! A to se z Prahy vracela ještě s horším výsledkem! Dále pak jí Pán řekl: Důvěřuj mi! Na těchto pár větách stála celá naše víra. Celé těhotenství bylo provázeno velkými útoky. Hanku chytly záda. Má velký výhřez plotýnky, a už jí jednou chtěli operovat. Lezla po čtyřech a volala mi do práce, že nemůže vstát. Modlitby se zintenzivňovali. Za týden bylo téměř vše v pořádku. V práci mě někteří brali jako fanatika, který chce zničit život sobě, dítěti a mé ženě, kterou znali také z práce, neboť oba pracujeme v nemocnici. Moje mamka psala Hance tajné sms, aby si do toho nenechala ode mne mluvit a šla ihned na potrat. Věděla, že Hanka uvěřila v Boha skrze mne a myslela si, že to s její vírou nebude tak vážné jako u mne.
Čas běžel a miminko žilo dál. Za měsíc jsme museli na kontrolní ultrazvuk. Den předem jsem plakal v domě Božím a prosil Pána o kapku naděje, až půjdeme na tuto kontrolu. Lékaři byli překvapeni. Sdělili nám, že voda z mozkových komor začala odtékat, a že mozek začíná růst. Čekali totiž, že se hlava začne zvětšovat, a že budou muset s miminkem ven dříve než je to obvyklé. S tím se dá už něco dělat, řekli. Už neříkali, že nepřežije, ale že miminko čekají operace a vypadá to na ústavní léčbu. Byli jsme vděční, že se to začalo zlepšovat, ale stále jsme věděli jak velmi je stav vážný a hlavně co nás může čekat. Na internetu jsem hledal vše o těchto diagnózách a srdce mě bolelo, když jsem četl nebo viděl děti s těmito vadami. Mělo se to zhoršovat a jde to opačným směrem. Spojnice mezi oběma hemisférami stále chybí, což může způsobovat velmi vážné mentální postižení. Na kontroly jsme chodily každé tři týdny, a kdyby prý Hanka přestala cítit pohyby, tak ihned do nemocnice. Celý sbor byl informován o všem, jak se stav dále vyvíjí. Bylo to pro všechny také povzbuzení k dalším modlitbám a postům. Po nějakých týdnech už hydrocefalus neexistoval, byly jen mírně zvětšené komory. Pán se mě dotýkal, skrze slovo z bible, kdy se ho učedníci ptají kdo zhřešil, jestli on nebo jeho rodiče, že se narodil slepý. Pán jim řekl, ani on, ani jeho rodiče, ale aby byla zjevena sláva Boží. Potom šel a slepého uzdravil.
Měsíc před porodem lékaři řekli, že Hanka musí zase do Prahy na vyšetření, aby věděli na co se mají připravit, a že si jí tam už asi nechají a vyvolají porod, neboť dítě je poměrně zralé. Byl to další šok! Chtěli jsme, aby miminko mohlo být ještě u matky, když má tak těžký začátek Začali jsme se za tuto situaci opět modlit spolu s naším sborem. Bylo mi těžko, když jsem viděl Hanku odjíždět s velkou taškou a nevěděl, kdy se mi vrátí. V té době přišlo napomenutí od Pána. Proč se třesete strachy jen co promluví člověk? Což mě může někdo vyrušit v mém díle? A On měl zase pravdu! Hanka mi psala sms: Jedu domu! Slzy radosti a chvály nešly zastavit. Toho dne si Hanka přivezla z Prahy ještě jednu nádhernou zprávu. Při vyšetření mozku miminka ultrazvukem se ptal lékař Hanky: vidíte tady to tmavé místo? Ano, vidím! Tak to je Corpus callosum! Spojnice, která spojuje obě mozkové polokoule je na světě! Řekl, že jí nevidí úplně do konce, ale to může být i polohou miminka a horší vyšetřitelností, protože se už připravuje k porodu a hlava je směřována do pánve. Tam kde skoro nic nebylo, je najednou vše co mají ostatní zdravá miminka. Do porodu zbývá něco kolem 6ti týdnů. Miminko má sice vše, ale nikdo nedokázal říci, jak se podepíše na miminku ten počáteční nevývoj mozku a vady, které měly způsobit smrt a nebo v lepším případě velmi vážná mentální postižení.
Hanka nastoupila do nemocnice týden před plánovaným dnem porodu dle ultrazvuku. A víte kdy porodila? Přesně v den termínu porodu. A víte kdo to byl? Byla to holčička a vážila 3,5 kg. Dle všech vyšetření je to úplně zdravé dítě. Také šla Hanka s malou Haničkou hned třetí den domů. Boj skončil. Bůh se mocně oslavil. Naše slova nestačí na to, jak mu poděkovat za tu obrovskou milost a zázrak, který pro nás udělal. Bůh vyslyšel naše modlitby ne tak jak jsme zpočátku chtěli, ale dle své svaté vůle, která je vždy ta nejlepší. Jsme mu vděční, že nedal na naše rady a přání jak to udělat. Velký dík patří našemu pastorovi, který přišel s tím začít modlitební a postní boj. Díky vám všem ve sboru a všude jinde, kteří jste bojovali s námi a obětovali váš čas na modlitbách a hladověli jste kvůli našemu miminku.Kéž vám Bůh mocně požehná, atˇ už skrze nás nebo jiným způsobem. Že Pán dělá zázraky v Americe, Africe i jinde, to jsem věděl, ale v Čechách? Nyní na vlastní kůži víme jak chutná, když Pán uvolní svoji moc k uzdravení.
Z počátku to moc a moc bolelo. Přesto nás Pán skrze tuto zkušenost hodně zbohatil. Dal nám poznat i v těch nejsložitějších situacích svoji moc a blízkost. Dal nám více poznat, jakou moc má modlitební boj. S Hankou tedˇ trávíme více času na společných modlitbách. Kéž toto svědectví povzbudí všechny ty, kteří ztrácejí naději v to, že Pán nemůže v jejich věci nic udělat.

Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země,není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly: vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.
Iz 40:28-31

Pán Vám žehnej!

Dan a Hanka Zbínovi
AC Č.Budějovice