Maminko, ty mě nechceš?

Maminko, ty mě nechceš?
Necháš mě zemřít než se narodím?
Vždyť ani nevíš, jsem-li dcera nebo syn.
A což jsem z lásky nevzešel?
Jen přiznej, jak vyznávalas lásku komusi,
tma chodila jak noční hlídka kolem,
milence nikdo vidět nemusí.

Maminko, ty mě nechceš?
A co až budeš chtít vody podat
a osamělá marně zvoláš stokrát?
Co až zmenšíš se na stařenku,
kdo se tě zeptá, maminko, co je ti?
Kdo s tebou třeba chromou půjde venku
a komu zemřeš jednou v objetí?

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš, že ubude ti krásy?
Já si tě celou přemaluji jen
a jestli trochu krásy posbírám si,
shlížej se ve mně každý den,
jak v dítěti se shlíží matka,
nemusíš ani hledět do zrcátka.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že ubude ti lžíček?
Vždyť já bych jenom z odrobinek žil,
jak žije vrabec prosebníček,
natrhal bych si lesních ostružin.
Za války jedli lidé kořínky
a matka přece dala dítě do plínky.

Maminko, ty mě nechceš?
Tak rád bych spatřil nejhezčí dva šperky,
zlaté slunko a pozlacený měsíček.
Tak rád bych viděl sýkorky a čejky,
jak vykukují z hnízd jak z jesliček.
Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe
a nejvíc tebe, maminko má, tebe

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že tatínka mít nebudu
Můžeš mi lhát, že odešel nám do války,
že výstřel roztrhl vás, jak pár holubů,
že zanechal ti dopis, brož a korálky.
Nepřiznávej se, že jste se rozešli,
až půjdeš do práce, tak dáš mě do jeslí

Maminko, ty mě nechceš?
Snad najdu proti rakovině lék
a proti stárnutí a začnu nový věk.
Popluji k hvězdám na kosmické lodi,
pro kmín ti půjdu pěšky, jak se chodí.
Kosmický světáček už ze mě bude snad,
domů se vrátím s tebou polaskat.

Zdroj Internet